>Something Between Date and Period<, 2015, akryl na plátně, 150 x 200 cm










Série opbrazů vznikající od jara 2014

Text k výstavě ve Strom Art Gallery v Brně 1. 10 . - 18. 11. 2015
napsala Markéta Žáčková, přeložila Karin Grohmannová
Foto: Michaela Dvořáková
www.stromart.cz

Dvojitá dna tajné schránky / Double Bottoms of the Secret Box
1. 10. | 18. 11. 2015
kurátoři
Petr Kamenický
Markéta Žáčková

Název výstavy, jakkoli se může zdát záhadný a poeticky nadsazený, přesně vystihuje tvůrčí přístup Václava Kočího: jeho konceptuální malba operuje s textovým či numerickým šifrováním, kde jsou pod svrchní vrstvou uložena sdělení, která určují podobu obrazu-objektu-tajné schránky. Její obsah ovšem zůstává divákovi utajen, protože autor mu nenabízí žádný „výkladový manuál“ ani „transpoziční mřížku“. V šifrování tedy účinkuje autorova důsledně skrytá tvůrčí logika jako ustavující princip obrazové kompozice, což výsledné malby zároveň vzdaluje nahodilosti nebo pouhé estetičnosti.
Koncem léta letošního roku našel Václav Kočí na ulici pohozený fragment knihy obsahující mimo jiné následující báseň: Používám všech prostředků / Legenda začla v prostředku / S rozkoší přehazuješ stránky / Dvojitá dna a tajné schránky
S jistou mírou romantického fatalismu se rozhodl tuto „zprávu“ zakódovat do své nové malby. Z další pasáže nalezeného textu se dalo usuzovat, že se snad jedná o báseň Jiřího Mahena (anebo taky ne), což vytváří příhodnou spojnici ke Kočího autorské identitě založené na sbírání už existujících textů a jejich transpozici do vizuálních forem. Obraz s názvem Dvojitá dna tajné schránky proto představuje vstupní objekt celé výstavní instalace a současně je aktuálním emblémem umělcova konceptuálního přístupu k malbě. Kurátorčino důkladnější pátrání po původu neúplného – a v dané chvíli i anonymního – textu vztaženého k citované básni ale odhalilo další „osudovou“ souvislost, a tou je autorství Jana Mukařovského – významného představitele českého strukturalismu. Citovaná báseň, kterou napsal Vítězslav Nezval, jak se později ukázalo, je totiž součástí Mukařovského příspěvku do sborníku k Mahenovým padesátinám z roku 1933. Dílem náhody, která ve výběru „libret“ k obrazům Václava Kočího hraje klíčovou roli, se nám v tomto případě otevírá příhodný výkladový rámec. Je ovšem třeba doplnit, že kvalita (rozuměj závažnost) nalezeného textu pro něj nepředstavuje nijak zásadní podmínku – v dalších obrazech jsou v „tajné schránce“ uloženy například banální pracovní vzkazy, texty písniček, úvodní slova k vlastním i cizím výstavám a jiné, zcela nahodile nacházené, textové informace.
Nález a následné využití „Nezvalovy básně v Mukařovského textu věnovaném Jiřímu Mahenovi“ je v přítomném kontextu až vtipně nečekaným a současně příznačným setkáním: práce spisovatele, tvůrce „nové poetiky thematu“, ale také význačného knihovníka Mahena, založená na shromažďování, třídění a katalogizování informací – což mimochodem patří mezi další Kočího charakteristické postupy –, je ve sborníku reflektována strukturalistou, tedy zástupcem teorie, která ve 20. století zásadně ovlivnila uvažování o jazyce jako o znakovém systému, jako o systému systémů. V tomto nadneseném výkladovém gardu se dostáváme k jednoduchému vyústění celého našeho „příběhu o podivuhodném nálezu“: logos ovládá chaos, a tím se z něho stává kosmos. A Václav Kočí chce být tím, kdo dokáže dát tento proces do pohybu.
//
The exhibition title, however mysterious and poetically exaggerated it may seem, describes quite accurately the creative approach of Václav Kočí: his conceptual painting operates with textual or numerical encryption, where under the top layer there are stored messages that determine the form of the image-object-secret box. Its content remains, nevertheless, unknown to a spectator, because the author does not offer any "explanatory manual" or "transposition grid". This encryption is affected by author’s meticulously hidden creative logic that acts as a founding principle of his figurative compositions and at the same time keeps the resulting paintings away from contingency or mere aesthetics.
This year in the late summer Václav Kočí found a discarded fragment of a book on the street. Its pages included the following poem: I use all the means possible / The legend started in the middle / Your joy in shuffling through the pages of books is / Double bottoms and secret boxes
With a certain degree of romantic fatalism he decided to encode this "message" into his new painting. From another part of the found text it could be assumed that perhaps it was a poem by Jiří Mahen (or not), which creates a convenient link to artistic identity of Kočí based on collecting of existing texts and their transposition into visual forms. The painting titled Double Bottoms of a Secret Box therefore represents the entrance piece of the exposition, while at the same time it is a current emblem of the artist's conceptual approach to painting itself. The curator’s thorough search for the origin of the incomplete – and at given moment even anonymous – text related to the quoted poem has revealed yet another, as if destined, connection. It was the authorship of Jan Mukařovský – a significant representative of Czech structuralism. The cited poem, written by Vítězslav Nezval as it turned out, is actually a part of Mukařovský’s contribution to the anthology dedicated to the occasion of Mahen’s fiftieth birthday of 1933. Thanks to coincidence that plays a key role in selection of "libretti" for the paintings of Václav Kočí, an interesting interpretative framework has opened up in this particular case. It needs to be said that the quality (meaning the gravity) of found text does not represent for Kočí in any way a critical condition – in other paintings, there are in the "secret box" hidden, for example, banal messages from work, song lyrics, introductory words to his own and others’ exhibitions, and other entirely randomly found textual information.
The discovery and subsequent use of "Nezval’s poem in the text of Mukařovský dedicated to Jiří Mahen" is in the present context even humorously unexpected and at the same it represents quite a symptomatic encounter: work of a writer, creator of the "new poetics of a theme", but also a distinguished librarian Mahen, based on collecting, sorting and cataloguing information – which, incidentally, belongs among Kočí’s characteristic processes – is reflected in the anthology by a structuralist, a representative of the theory that in the 20th century fundamentally influenced the thinking about language as of a system of signs and symbols, as of a system of systems. This over-exaggerated sequence of interpretation leads us to a simple conclusion of our entire "story about a wondrous discovery": logos controls chaos, thus it becomes the cosmos. And Václav Kočí wants to be the one who can put this process in motion.