"Hello World!"
Návrh a realizace nástěnných maleb pro nový pavilon Q Fakulty informačních technologií VUT v Brně, duben 2013 - únor 2014

Architekt: Burian - Křivinka Architekti, Ateliér 2002
Spolupráce: Robert Gallo
Realizace: 2013/2014
Foto: David Židlický
Díky: Obrgruppe - Patrik Obr, Tomáš Javorský, Zuzana Šarmanová

Vývoj projektu pro brněnskou FIT trval rok a dva měsíce. Počítáno od prvního kontaktu s architekty až po převzetí malby investorem. Čistého času 15 dní práce na malbě, 5 dní retuší v lednu. 6 pomocníků. Repráček. Galony kávy a acidofilního mléka (jahoda), makové rohlíky, 6,5 tuny sýrové pizzy se salámem (můj výmysl – všem chutná). Vůně:  akryl, vlhký beton, menza od vedle, nový nábytek, dřevo, savo, leštěnka, tousty se šunkou, zvětralé pivo. Problémy: molitanové válečky dělají šmouhy, máme jen jednu čipovou kartu, repráček je často vybitý, zedník nám ukradl svačinu. Boj o přežití -poprvé na stavbě.
Obrovské nadšení a vzrušení. Je potřeba narýsovat čtvercovou sítˇ- přesně. Jde to - ale nepřesně, kluci už nemůžou. Posílám je domů. Šablony tahů nesedí. Milimetr žádná míra. Fotíme každý malý postup v práci. Ztrháváme první pásky. Drží to! Však jsem řekl, že to bude držet, tak to drží. Obrovská úleva. Nervozita. Jak to vypadá z venku?  Nenechám na sobě nic znát. Den 6 na Facebooku 58 lajků. Vypadá to skvěle. Ta modrá je moc zelená! Je nebo ne? Zítra přijde Burian.
Nepotkáme se. Potkávám Vránu. Až další den na KD! Je to dobré? Můžem to předělat! Máme to předělat? Vrána mě uklidňuje – poprvé po týdnu. Burian prý přiletěl k tajemníkovi a na celou FIT křičel, že je to naprosto SKVĚLÉ! Chtěl bych být u toho. Další tři dny práce, kluci jsou ve škole. Dělám sám. Od sedmi. Neuvěřitelně se soustředím, nevnímám nic kolem sebe, jenom modrou barvu a ticho a světlo v chodbě. Je krásné! Je tu příjemné teplo. A ty vůně. Je pondělí, těsně před druhou, studenti přijeli konzultovat AG patnáctku za mnou. Konzultace, tousty, kafe, servírka protivná jako obvykle. Je tam pár dobrých projektů. Jdu zpátky, je už tma. Potmě je to vidět až z ulice!  Dívám se na to. Dlouho.
Mám nový, krásný, drahý kabát, hned je od barvy. Jde to trochu dolů. Jezdím ze stavby na rozvrh a ze školy na stavbu. O víkendu jsem zase sám. Konečně na schodišti. Tisickrát, milionkrát na schůdky a zase dolů. Řemeslníci se mě ptají, co to je, proč to maluju a kdo to vymyslel. Říkám, že je to obraz složený z počítačového kódu a že jsem to vymyslel sám. Nerozumí tomu. Zlobí mě to. Cítím se hrdě a trochu trapně zároveň. Je půl druhé a už nemůžu. Jedu pro pizzu. Už opravdu nemůžu. Narýsovat písmena, oblepit páskou, zatřít bílou a 4 x vybarvit modrou. Dělám do deseti. Obrovský kus práce!
V neděli přijde pomoci Veronika, jsem hrozně rád. O včerejší malbu je opřený stavební materiál a nářádí. Nic se nepoškodilo. Někdo pořád něco brousí a dělá to hrozný hluk. Znovu se soustředím! Je to skvělý pocit. V rádiu dávají Farmu zvířat. Máme hlad a tak jedeme pro pizzu. Je to vlastně tak trochu výlet. Na schodišti je cítit vlhkost ze sklepa. Navíc mě strašně bolí nohy ze včerejska a mám hrozně otlačenou levou kyčel, jak pořád ležím na boku kvůli detailům u země. Dodělali jsem druhé ze tří pater schodiště. Než vyběhneme ven, čidlo světla zhasne a my nevidíme, jak to vypadá. Chvilku čekáme. Je zima. Veronika už chce jít. Někdo tam prošel. Je to vidět fakt z dálky! Doma jsme hodinu před půlnocí. Den 12 - 70 lajků.
Poslední patro je první patro. Oblá nika, blbě se to rýsuje, dost to zateklo, překlad je hodně vysoko. Mám závratě a děcka se mě smějou, trochu to přehrávám. Nálada je skvělá! Po 14 dnech! Bez nich bych to nezvládl – říkám jim to. Znovu milionkrát nahoru a dolů. Jde to hůř a hůř. Dva dny, tři dny. Zuzka říká, že jí to baví. Říkám, že mě taky. Ještě kousek. Už jen kousek. Kluci mě fotí, jak ztrhávám poslední kus pásky. Můj první a největší projekt. Hotovo! 15. den, 22:10. Pro kluky přijely holky. Donesly jim večeři. Pekly pizzu. Jedeme domů. Na pivo nejdu. Druhý den ráno jdu prostě do školy. Naposledy – jsou přece Vánoce.