Václav Kočí (nar. 1981 ve Znojmě) je vizuální umělec věnujícíse zejména konceptuální malbě. Zároveň je jedním z organizátorů Open Studios,události, jež pravidelně zprostředkovává výtvarné umění širokému publiku. Studovalv ateliéru malby 3 Petra Kvíčaly na Fakultě výtvarných umění VUTv Brně, doktorát získal tamtéž. Působí také jako pedagog Fakulty stavební VUTv Brně.

Jeho malby, akryly na plátně, jsou na první pohled charakteristickéužitím geometrické abstrakce, jež zprvu působí jako čistá vizuální hras plochou, linií a barvou. Jejich názvy jako Quote (cyklus vznikající odroku 2017), Words (2018), Who Is an Artist (2017), Never Been Better (2017), DoWe Dream Under the Same Sky (2017) nebo An Artist Is One Who Makes Art (2017) všakodkrývají skutečnost, že jejich význam je hlubší, a že tedy mají v sobězahrnut i obsah, jenž je však návštěvníkům na první pohled skryt.

Tímto skrytým obsahem jsou mnohdy velmi lapidární sdělení,emaily od kamarádky stejně jako citáty slavných umělců týkající se povahyumělecké tvorby (Picasso, Elafur Eliasson), básně zajímavé v lokálnímkontextu (Jan Skácel – Dům – obraz z roku 2019) nebo česká státní hymna (Words,2018). Věty vytržené z kontextu nejsou v konečném důsledku důležité,jsou prvotním východiskem konceptuálního obrazu, jenž totiž během procesutvorby ztratí schopnost jazykový kód, jemuž je maximálně podřízen, předat.Proto se Kočí dopouští zdánlivých chyb kompozice – na obrazech můžeme pozorovatpřeryvy, na první pohled zbytečné a rušivé mezery – tyto „chyby“ jsou všakdůležitým stavebním prvkem jeho současných obrazů. Počátky této vizuálnějazykové konceptuální hříčky se datují do roku 2010, kdy umělec začal pracovats katalogovým číslem obrazu jako hlavním motivem. V tomto případěprošel vývojem od zřetelnosti k nečitelnosti, a tehdy si Kočí uvědomil, žestejným způsobem může pracovat i se slovy.

Kromě určující role slova a geometrie je Kočíhonejvýraznějším prostředkem vyjádření samotná barva – ze základní barevné škályodvozuje další barvy vzniklé překrýváním. Je to právě barevná škála, co naprvní pohled na Kočího obrazech diváka nejvýrazněji upoutá. Stručně řečeno,Kočí se barvy nebojí. Tato barevnost je mnohdy divoká a překvapivě agresivní,jinde zase klidná a navozující dojem meditace – zejména v jehomonochromních plátnech. V případě již zmíněného cyklu Words má například barvatéž jednoznačnou symbolickou hodnotu.

Václav Kočí má malířský proces plně pod kontrolou,k plátnu přistupuje racionálně a někdy až s matematickou obsedantnípřesností. Náhoda nebo spontánnost zaujímá v jeho tvorbě pramálo místa – apokud se objeví, zapojí ji exaktně do celku. Pracuje však s různými typystruktur a kompozic, stejně jako s různou intenzitou barevnosti – od„divoké“ až po monochromní. V tomto smyslu je jeho tvorba proměnlivá,upoutává pozornost a logicky se vyvíjí v kombinaci výtvarných akonceptuálních východisek.

Martin Vaněk

‍